Východisko z iráckého dobrodružství.

Okupace a válčení v Iráku trvá již neuvěřitelných 5 let. Vojenské tažení, na kterém se podílejí i jednotky české Armády, bylo zdůvodňováno tím, že Sadám Hussein vlastní jaderné a chemické zbraně a je připraven je použít. Žádné zbraně hromadného ničení však nalezeny nebyly ani při před-válečných inspekcích osn, ani po porážce zrůdného Sadámova režimu.

Díky mému pobytu v Británii jsem infikován antiválečnými a antiamerickými pohledy na věc. Když válka začala (2003) byl jsem v England jen na krátké návštěvě. Tenkráte jsem věřil, že nás G.Bush chrání a vede správným směrem. Na nejednom londýnském okně a v téměř každé diskusi s Brity jsem však narážel na silný odpor: Na oknech plakáty v hippies stylu "No war", v diskusích ještě radikálnější protiválečné názory. Britská společnost je zjevně méně militantní, říkal jsem si tenkrát. A hlavně Britové mají velké historické zkušenosti s kolonialismem a okupační správou, dodal bych dnes.

Lži, nebo omyl?

Drtivá většina decent English people dnes iráckou válku odmítá a proklíná T.Blaira, že se (přes rozdílné politické zařazení) spolčil s Bushem jako hlavní partner v tzv. koalici.

Britská společnost a anglická etiketa si velmi zakládá na pravdě poctivosti a držení slova. Např.: dodnes platí, že pracovní smlouvu musíte dostat v písemné podobě až po 2 měsících práce - do tohoto termínu je legální pracovat (vykonávat zaměstnání) na základě ústní dohody. To je něco, co by v Evropě těžko fungovalo, v England se jedná o standard. Pokud je mi známo, zaměstnavatelé a zaměstnanci ctí ústní dohody, jako by byla psané.

No a teď si představte, že decent English taxpayers slyší od svého populárního premiéra (Blair), že Sadám Hussein vlastní jaderné a chemické zbraně, které mohou do několika desítek minut zasáhnout Londýn (pokud by je Hussein odpálil).

Žádné zbraně hromdného ničení nalezeny nebyly. A nic nenasvědčuje tomu, že by je Hussein zničil během bleskového spojeneckého tažení. Logika říká, že kdyby nějaké jaderné/chemické/biologické zbraně měl, tak by je přece použil proti okupačním vojskům! Nic takového se nestalo, Sadám, který podle dostupných záznamů do poslední chvíle nevěřil, že jeho říše bude napadena, se snažil ubránit POUZE konvenčními zbraněmi a nakonec se zahrabal do díry v zemi. Chová se takhle netvor s arzenálem zbraní hromadného ničení???

Sadám Hussein byl nakonec prozrazen neznámým Iráčanem, který promluvil pravděpodobně pod vidinou odměny v (tehdy ještě) tvrdých dolarech. Slíbená odměna mu nakonec vyplacena nebyla se zdůvodněním, že informaci prozradil po zatčení při výslechu. To nechám raději bez komentáře.

Těsně před (americkými) kongresovými volbami byl Sadám oběšen. Díky internetu a krátkému filmovému záznamu dnes víme, že i samotná Husseinova exekuce proběhla za velmi nedůstojných podmínek.

Dodnes se ptám: Byla celá historka se zbraněmi hromadného ničení jen nešťastný omyl, pomatenost a vyděšenost západních politiků po 11. září? Nebo to byly záměrné a cílené lži smícháné do působivé propagandy - s cílem dostat se k irácké ropě???

Snažím se věřit první variantě. Zkrátka, po 11.září jsme všichni byly vystrašení a teroristu jsme viděli v každém, kdo by jen trošičku mohl vypadat jako muslim.

"Výnosy" z irácké války

Řeči o tom, že porážka Sadáma udělala svět bezpečnějším jsou nesmysl, který vidí každý, kdo sleduje zpravodajství alespoň jednou za měsíc. Iráčané umírali a umírají po desetitisících (celkově padlo dle odhadů 100-600tis. iráčanů od začátku okupace!).

Přínosem nebylo ani předpokládané uklidnění trhu s ropou (cena 100dolarů/barel je toho důkazem). Zisky z irácké ropy jdou na "obnovu" Iráku - obnovu infrastruktury, kterou jsme Iráčanům zničili válkou. A nejhorší na tom je, že tzv. obnovu řídí (a kasíruje si za to nehorázné provize) firma Haliburton, společnost velmi úzce napojená na viceprezidenta D.Cheneyho a další členy bushovy administrativy.

Chápu, že tito lidé obhajují pokračování okupace - mají ze současné situace obrovské peníze. Tento "výnos" z iráckého tažení je morálně ještě horším problémem, než legalizace mučení, nebo koncentrační tábor na Guantanamo Bay.

Iráčané se zbavili sadistického úchyla, kterým Sadám bezpochyby byl. Hussein terorizoval se svým rodiným klanem tisíce nevinných lidí. Bush (se svým "rodinným klanem") je zodpovědný za stovky tisíc padlých iráckých civilistů, aniž by to Iráčanům samotným přineslo více bezpečí, svobody, demokracie, či alespoň náznaku prosperity.

Buďme cyničtí a pokračujme...: Jediným opravdovým výnosem z iráckého dobrodružství je poznání, že západní civilizace je stále (zejména díky obrovskému technologickému náskoku) schopna rozdrtit několikanásobně početnější armádu. A to i armádu nabuzenou islámským fanatismem.

To není zas tak málo, ale je otázkou, jestli to stálo za zničení pověsti Západu jako spravedlivé a demokratické části světa.

Východisko aneb jak z toho ven

(1) Každý chlap, který sezná, že se mýlil, by měl být natolik silnou osobností, že přizná svou chybu, bez ohledu na osobní důsledky. G.Bush ml. by měl překročit svůj stín, své ekonomické zájmy a zájmy svých kamarádů a vycouvat z Iráku tak rychle jak to jen půjde. To samé platí pro Armádu ČR.

(2) Sadám Hussein byl představitelem umírněných Sunitů, kteří (krom okrajových wahabistů) nechápou džihád jako ozbrojený boj s nevěřícími. Menšinový iráčtí Sunité krotili většinové Šíty, kteří mají věrouku mnohem problematičtější. Válka a svržení S.Husseina tuto křehkou a (pro Izrael a Západ vůbec) výhodnou rovnováhu zničilo, což je fakt, se kterým se musíme vyrovnat. Realitou je, že po odchodu amerických (spojeneckých) vojsk přestane Irák existovat.

(3) Západ by měl po ústupu z Iráku podporovat zejména Království Saúdské Arábie, které přes všechny demokratické deficity je zárukou stability, míru a férového obchodu s ropou pro všechny zúčastněné (producenty i spotřebitele). K Saúdům by měla být přičleněna centrální část Iráku, kde žijí jim blízcí Sunité.

(4) Severní část Iráku by měla být, po rozumné dohodě s Tureckem, vyhrazena pro samostatný Kurdistán. Je neomluvitelné, že Kurdové jsou dodnes největším národem světa, který nemá vlastní stát. Otevřenou podporou samostatného Kurdistánu by se Západ mohl ospravedlnit a očistit před arabským světem - zkrátka mohli bychom tvrdit: "Šlo nám nejen o ropu, ale trochu i ideály demokracie."

(5) Jižní část Iráku, obýváná militantními Šíty by měla být přičleněna k Íránu, který zbytečně strašíme obdobnou válkou. Válka s Íránem je stejně za současného stavu jen bláhovým snem několika jestřábů v Pentagonu. Jsem přesvědčen, že nový americký president(-ka), by darováním jižních oblastí Iráku Íránské islámské republice získal nemalý kredit v arabském světě.

HAUGHT